Recenze Nikon D3100 2. část

[hana-code-insert name='clanek_horni' /]
V předchozí 1. části Recenze Nikon D3100 jsme se v základu představili, kam Nikon svů nový model nejnižší řady opět posunul a nyní začneme trochu ostřeji, ne vše musí být u D3100 vždy dobré.

To co u Nikonu D3100 také moc nepotěší

Třípalcový displej (7,6 cm) má 230 tisíc bodů, což je dnes již jedna z nejhorších hodnot tohoto rozměru displeje a zcela jistě je toto první adept na zlepšení v dalším vývojovém kroku Nikonu D3200. Chcete-li upgradovat z D3000 a jste dobře zásoben akumulátory, tak zapomeňte, že je použijete na novém modelu D3100. To co by uživatelé ocenili asi nejvíce nechat u ledu a nevyvíjet je stálá obměna napájecích akumulátorů, opět změna, nový akumulátor není schodný s předchozí verzí je EN-EL9a, s tou je nová lion EN-EL14 nekompatibilní.
[hana-code-insert name='clanek_stred01' /]

Nikon D3100 je opravdu prcek

Na první pohled je patrné, že snaha Nikonu je udělat tuto zrcadlovku opravdu kompaktní a to kompakní tak aby uživatele přecházející právě z kompaktů nebyli právě větší rozměry příliš omezujícím parametrem. V následující tabulce je přehled těch nejmenších modelů s výměnnými objektivy a pro zajímavost je jsou tam i modely s 3/4 systémem bez klasického hledáčku, jako je Panasonic DMC-GF3. Mezi klasickými zrcadlovkami se jedná o opravdové tintítko ovšem v rukou zkušeného fotografa může obstát i v konkurenci profi zrcadlovek. Kromě omezeného seriového snímání, které Nikon D3100 má 3 snímky za sekundu, neexistuje nic na co byste se mohli vymlouvat, že s lepším modelem by ta fotka byla o kus lepší. Vše je jen ve vašich rukou a v oku.
[hana-code-insert name='clanek_stred02' /]

Ovládání a menu Nikonu D3100

Zde neponechal Nikon nic náhodě a šel vyzkoušenou cestou s nejlevnějšími modely Nikony D40 nebo D60. Na rozdíl od nich však prodejní úspěchy Nikonu zapříčinily, že Nikon vybavil svůj nový model češtinou. Zrovna u modelů této kategorie nelze spoléhat na uživatelskou zkušenost i těch co angličtinu ovládají dobře a dle mého by levnější modely zasluhovali češtinu dříve než profi modely. Ergonomie je perfektní. Hlavního vypínače před spouští je již něco jako ochrannou značkou Nikonu, proč se taky zbavovat osvědčených ovladačů. Hned za spouští jsou dvě tlačítka. Levé z tlačítek “info”, s ním zapínáme nebo vypínáme informační grafický panel na LCD displeji, pravé z tlačítek “+/-” je kompenzace expozice.

Na horní stěně přístroje napravo od hledáčku kruhový volič režimů. Pro fotografy kteří chtějí mít nad expozicí lepší kontrolu a především ví co a jak nastavit, je určen blok voleb PASM, tedy programová automatika, priorita času a clony a plně manuální nastavení. Tedy zcela plnohodnotné funkce srovnatelné s profesionálními zrcadlovkami. Pro ty, kteří si s nastavením nejsou zase tak jisti, je určena druhá část voliče s přednastavenými programy pro různé situace. Těmto vévodí plně automatický režim, kdy vše ponecháme na automatice, stejně jako je většina uživatelů zvyklá u kompaktů. V těchto programech nepočítejte s tím, že budete mít možnost ovlivnit některá z nastavení, jako například citlivost či kompenzaci expozice a jiné. Často neovlivnitelná funkce blesku však u Nikon D3100 vypnout lze.
Mezi volbami je i volba “GUIDE” pro přístup k různým často používaným a užitečným funkcím formou postupného výběru uživatele, naprosto nezkušeného uživatele, se sluší dodat.
Pod kruhovým voličem režimů je páčka pro volbu snímacích režimů s volbou mezi jednotlivými snímky, seriovým snímáním, samospouští a tichou expozicí.

Na levé straně hned vedle bajonetu objektivu je tlačítko “Fn” jako volitelné funkční tlačítko, které má programovatelnou funkci častou přestavované funkce. Hned nad ním naleznete tlačítko pro vestavěný blesk. Stiskem ho uvolníte a při jeho delším přidržení, můžete na zadním monitoru nastavit režim blesku. Pokud s tímto tlačítkem stisknete tlačítko expoziční kompenzace zcela logicky nastavujete kompenzaci expozice blesku.
Zcela nejvýše je kruhový mikrovolič nastavení dioptrické korekce, hned vedle hledáčku. Pod ním v zákrytu kruhového voliče je tlačítko AF-L/AE-L, s možností nastavení uzamknutíých hodnot, zda expozici s ostřením anebo pouze jednu z nich. Vpravo je příkazový volič, který je u přístrojů této kategorie vždy jen jeden. V případě že chcete ovládat oba parametry clonu a času, musíte použít v kombinaci s tímto kruhovým voličem tlačítko pro expoziční kompenzaci.
O něco níž je dnes již nepostradatelné tlačítko pro Liveview, tedy živého náhledu na monitoru a spoušť pro natáčení videosekvencí. Pod ním dominuje nejsložitěší křížový ovladač, který Nikon nazývá multifunkční volič s tlačítkem OK. Slouží pro pohyb v menu a k ovládání zaostřovacího bodu. Zcela vespodu v úrovně hrany LSD je zapuštěné tlačítko mazání snímků. Nalevo od LCD jsou pod sebou tlačítka přehrávání, menu, třetí je tlačítko náhledy/zmenšení výřezu snímku, tlačítko zvětšení výřezu a tlačítko změny zobrazených informací na LCD.

Menu Nikonu D3100

K většině voleb fotografování, nastavení a přehrávání můžete přistupovat prostřednictvím grafického menu fotoaparátu, ktteré zobrazíte tlačítkem MENU. Druhým stiskem MENU přejdete z přehledu nastavení a aktivujete do režimu nastavení. Zde najdete na jedné hromadě vše, co v praxi budete potřebovat. Zcela jednoduše a intuitivně s křížovým voličem postupujete po volbách a OK tlačítke aktivujete jednotlivá nastavení a ukládáte jej. Tak můžete nastavovat jednotlivé parametry ISO, vyvážení bílé, prostě od nastavení rozlišení až po reset vše. V grafickém menu lze volit ze základní grafické verze nebo obrázkové animované, což je prostředek k zatraktivněním fotografování začátečníkům, zajímavost, ale bez efektu na výslednou fotku.

První snímky s Nikonem D3100

Testovaná zrcadlovka v testu byla v setu s objektivem 18-105 VR a to už není uplně takové bláto jako 8-55/3.5-5.6G. Na druhou stranu na základní seťáky je 18-55 jedna z lepších a kdo měl možnost zažít konkurenšní 18-55 od Canonu, dá mi jistě za pravdu.
Kombinace Nikonu D3100 a 18-105 VR působí n tomto 14 megapixelu vyváženě. “Natažení” expoziční pružnosti funkcí D-lighting je u tohoto modelu velmi citlivě vyvážené, nepůsobí niktera kýčovitě a lze si docela dobře představit mít tuto funkci trvale zapnutou. Je jen potřeba dávat pozor na přepaly, přístroj k nim má sklony zvláště při ostřejším slunci je třeba hlídat diagram histogramu nebo zobrazení přepalů.
Šum vykazuje Nikon D3100 poměrně konstatních hodnot již od nejnižších citlivostí a prudčeji začíná růst až od ISO 3600 je parametr nadmíru sledovaný. Citlivosti H1 tedy ISO 6400 a H2 – ISO 12800, vykazují již poměrně značný šum, ale fotografie je pro reportážní účely stále dobře použitelná. Nakonec pořád lepší zašuměná ostrá fotka, než čisté fotošmouhy, nakonec i s tim šumem se nechá pomocí vhodného software docela dobře zatočit.
I přes použití s lepším objektivem než je nejlevější 18-55 mám dojem, že ostření a jeho citlivost zachytit se na málo kontrastních plochách není tak dobrá jako u vyšších modelů, ale uvážíme-li že se bavíme o modelu za bezmála 10 tisíc kč, je neuvěřitelné jak ve vývoji Nikon tlačí na pilu.
[hana-code-insert name='clanek_dolni' /]

Předchozí díl recenze:
Recenze Nikon D3100 1. část